1. Až přijde kocour
Komedie Až přijde kocour na festivalu zaujala v roce 1963 a odvezla si Speciální cenu poroty. Režisér Vojtěch Jasný navíc získal Cenu Nejvyšší technické komise a nominaci na Zlatou palmu. Hlavní dvojroli kouzelníka a vypravěče v této magické pohádce výborně zvládnul legendární Jan Werich, jemuž po boku skvěle sekunduje Vlastimil Brodský nebo Emília Vašáryová. Děj se odehrává v pohádkově působícím městečku, kam přijíždí kouzelník s krásnou dívkou a čarodějným kocourem. Ten má na očích brýle, po jejichž sejmutí se každému, kdo do nich pohlédne, zbarví podle toho, jaký má daný člověk charakter a jakých se doposud dopustil činů.
2. Démanty noci
Filmová adaptace povídky Arnošta Lustiga režiséra Jana Němce se do Cannes dostala v roce 1965 a dočkala se zde promítání v rámci 4. Mezinárodního týdne kritiků. Příběh vypráví o dvou židovských mužích, kterým se podařilo uprchnout z nacistického transportu smrti do vyhlazovacího tábora. Psychologické drama sleduje dvojici ve snaze uniknout dalšímu zatčení. Zatímco se skrývají v lesích Sudet, naplňují je pocity ohrožení, zavržení i vykořeněnosti. Zároveň mají čas věnovat se svým vzpomínkám na dřívější život i sny, které doufají, že se jim jednou podaří si vyplnit.
3. Hoří, má panenko
Jedno z mistrovských děl režiséra Miloše Formana, který se v Hoří, má panenko pokusil prozkoumat jádro českého maloměšťáctví. Nemohou v něm tedy chybět hospodské vztahy štamgastů, prachobyčejná lidská hloupost, hamižnost, hrabivost i mrzké svědomí. Všechny tyto negativní stránky lidského charakteru se navíc stihnou plně projevit během jediného, na první pohled obyčejného hasičského bálu. Ve spolupráci s legendárním kameramanem Miroslavem Ondříčkem vznikl snímek, jež v roce 1968 v Cannes získal nominaci na Velkou mezinárodní cenu festivalu a o rok později byl nominován i na Oscara.
4. Rozmarné léto
Spisovatel Vladislav Vančura své dílo Rozmarné léto považoval za to nejlepší, co kdy napsal. Skvěle jeho filmovou adaptaci uchopil také režisér Jiří Menzel, který skvěle zachytil atmosféru téměř opuštěných lázní na břehu řeky Orše, kde se den co den setkávají tři starší pánové, aby filozofovali nad všemožnými tématy. Z rutiny je však vyvede příjezd kouzelníka a jeho půvabné pomocnice, o níž se pobláznění pánové hned po prvním večerním vystoupení začnou svérázně ucházet. V hlavních rolích září trojice Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Film byl v roce 1968 po boku Hoří, má panenko rovněž nominován na Velkou mezinárodní cenu.
5. Všichni dobří rodáci
Velmi podobným směrem jako Miloš Forman v Hoří, má panenko, se ve filmu Všichni dobří rodáci vydal Vojtěch Jasný. Ten na osudu sedmi přátel v malé jihomoravské vesnici poválečného Československa ukazuje, jak se euforie a nadšení z porážky nacismu velmi rychle změnila v hořkou pilulku po příchodu komunismu. Dramatické znárodňování a kolektivizace společnosti od roku 1948 dříve pospolitou vesnici rozděluje na nesmiřitelné tábory, v nichž najednou lidé zapomínají na dřívější dobré kamarády. Mimořádnou dramatickou i básnickou hodnotu snímku ocenili v roce 1969 i porotci v Cannes, kde Vojtěch Jasný získal cenu za Nejlepší režii, Zvláštní uznání Nejvyšší technické komise a nominaci na Velkou mezinárodní cenu festivalu.
6. Farářův konec
Svěží komedie dle výborné knihy Josefa Švoreckého dokázala v roce 1969 v Cannes zaujmout i po boku úspěšného Všichni dobří rodáci. Režisér Edvald Schorm zde získal nominaci na Velkou mezinárodní cenu festivalu. Vlastimil Brodský v hlavní roli je pouhým kostelníkem, kterého si však s farářem spletou obyvatele horské vesnice, jež do jeho městského kostela dorazí s prosbou o křest nemocného novorozence. Nedbají jeho výmluv a ke křtu jej téměř přinutí, načež se dítě zázračně uzdraví. Nakonec jej přesvědčí, aby odešel dělat faráře do jejich vsi, kde jim v kostele chybí. Do kouta zahnaný kostelník neodolá a vydává se splnit si svůj sen stát se knězem, i když žádným není.
7. Ovoce stromů rajských jíme
I po normalizaci v Československu francouzské Cannes na velké filmy z let 1968 a 1969 nezapomnělo. Roku 1970 tak do výběru porotci zařadili snímek Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme, přičemž režisérku nominovali na Velkou mezinárodní cenu festivalu. Příběh zachycuje manžele Evu s Josefem, kteří tráví volno v luxusním penzionu. Evu zde okouzlí svůdník Robert plný tajemstvím. Josef její koketování s novým nápadníkem vůbec nevnímá. Eva však postupně zjistí, že Robert je ve skutečnosti sériový vrah žen a musí si zachránit život. Ve svém stylizovaném podobenství Chytilová vyšla mimo jiné z biblické symboliky, především z příběhu Adama a Evy.
8. Petrolejové lampy
Rok po Věře Chytilové zamířil do Cannes s identickou nominací také režisér Juraj Herz, který zde velmi zaujal svým tragickým dramatem Petrolejové lampy. Hlavní hrdina Štěpa (Iva Janžurová) žije na přelomu 19. a 20. století v maloměstě, kde jí matka neustále nutí jednoho ženicha za druhým. Přetvářky, předstírané falše a city však na ni neplatí. Záměrně si proto vybuduje pověst lehké dívky, o níž rázem měšťané ztratí zájem. Nakonec se dobrovolně provdá za bratrance, neúspěšného vojenského důstojníka, aniž by tušila, že trpí vážnou pohlavní chorobou. Obětavě o něj pečuje, zatímco musí stárnoucí žena odolávat všeobecnému posměchu a pohrdání ze svého okolí.
9. Ucho
Normalizační útlum české kinematografie způsobil, že v 70. a 80. letech už se žádný další snímek do Cannes dostat nemohl. Až rok po Sametové revoluci byl zpětně na Zlatou palmu nominován režisér Karel Kachyňa za svůj film Ucho. Film z konce 60. let následně ležel 30 let v trezoru a světlo světa opět spatřil až v roce 1990, kdy se okamžitě zařadil mezi klasiky. Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová v hlavní roli jako ministrův náměstek se svou ženou žijí ve světě plném politických intrik, špehování a odposlouchávání. Jednoho večera jim doma dojde, že manžela pravděpodobně ráno zatknou, jelikož se podílel na zprávě kritizující režim. Během bezesné noci upřímně a bez přetvářek proberou svůj vztah. Příchod rána pak provází nejen únava, ale i nepříjemné vystřízlivění – nic pro ně zdaleka nekončí.
10. Miloš Forman: Co tě nezabije
Režisér Miloš Forman se svými dvěma Oscary rozhodně patří do diskuze o největších velikánech českého filmu 20. století. Filmy Miloše Formana si totiž dokázaly vydobýt prestiž nejen v Hollywoodu, ale na celém světě včetně Cannes. Stal se dokonce členem zdejší mezinárodní poroty a v roce 1985 i jejím předsedou. Jeho osobní život však provázely bouřlivé změny. Byl celkem třikrát ženatý a měl čtyři potomky. Jeho poslední manželkou byla bývalá partnerka Karla Gotta, mnohem mladší Martina Zbořilová. Dokument z roku 2009 stojí na rozhovorech se samotným Formanem, ale i jeho rodinou či blízkými kolegy a točí se okolo vzpomínek na klíčové vzestupy i pády slavného režiséra nejen v kariérním, ale i soukromém životě. Zároveň nabízí pohled na jeho snahu opět navázat vztah s dětmi z předchozího manželství.
